Mytologie zatmění Slunce a Měsíce

Zatmění (eclipse) se opakují vždy po periodách cca. 18 let (období Saros) a úzce souvisí s lunárními uzly a nebeským drakem. Dle mytologie dračí hlava Rahu se snaží pozřít Slunce nebo Měsíc, což způsobuje jejich zatmění, které není radno pozorovat.

Starověká astronomie zobrazovala obrovského nebeského draka, který měl v lunárních uzlech hlavu a ocas a požíral Slunce nebo Měsíc, což způsobovalo jejich zatmění.

Ve védské astrologii se lunární osa, nebeský drak, nazývá Rahu Ketu. Odcituji zde jeden z mýtů indicko-védského původu z knihy „Lunární uzly“ (Verena Bachmannová, str. 19, rok vydání 2023, nakl. Fontána) 

„V jednom z mýtů vystupuje Rahu Ketu jako mocný had vybavený obrovským věděním, který vládl na rovině „podsvětí“. Bohové podsvětí a nadsvětí bojovali o to, kdo ovládne universum. Cílem jejich boje o moc bylo získat poklady ukryté v oceánu (symbol kolektivního nevědomí), mezi nimi i nektar nesmrtelnosti (kámen mudrců, věčný život). Rahu Ketu měl na nalezení nektaru rozhodující podíl. Také on se chtěl po zásluze nektaru napít a získat tak nesmrtelnost.

Bohové našeho světa mu však nedopřáli sluchu – rozhodli, že věčný život smí získat pouze ti, kdo mají správné smýšlení a Rahu Ketu coby zástupce a vládce podsvětí k nim nepatřil. Jelikož však byl nesmírně mazaný, přesto se mu podařilo nektar vypít a nesmrtelnost získat. Jeho počínání sledovali Slunce a Měsíc a prozradili je Višnuovi, bohu stvoření. Ten v hněvu roztrhl Rahu Ketu na dvě poloviny – hlavu (Rahu) a ocas (Ketu). Jelikož však byl Rahu Ketu nesmrtelný, nezemřel.

Od té doby existuje Rahu Ketu v nebi v podobě dvou částí a připomíná nám, že na cestě k nesmrtelnosti je potřeba přemoci podsvětí. Slunci a Měsíci se za jejich zradu mstí tím, že pravidelně jednoho z nich pohltí (při zatmění). Tento úkaz je projevem karmického zákona, jenž praví, že všechno, co existuje v našem světě, včetně Slunce a Měsíce coby hlavních světel pozemské existence, podléhá velkým cyklům a zákonům universa.“