V dnešní přetechnizované době, kdy většinu zaměstnávání vykonáváme u svých počítačů a už ani nepodepisujeme dětem papírové žákovské knížky, ale denně sledujeme jejich elektronické verze, můžeme zažívat stále silnější pocit, že nám cosi zásadního chybí. Je to doba, kdy se vzájemně oddalujeme, vztahy probíhají více na dálku, přes mobil, sociální sítě, fyzického kontaktu a vzájemného sdílení blízkosti druhého člověka ubývá. Značná část zaměstnání probíhá u počítačů a lidská tvořivost se omezila na zkušenosti s PC, technologiemi. Stáváme se v podstatě humanoidními roboty u počítačů a původní lidská tvořivost mizí.
Tento vzrůstající trend ale zároveň přináší změnu a to ve vědomí. Díky narůstajícímu deficitu lidské tvořivosti si více uvědomujeme, že nám cosi chybí, co nás definuje jako člověka. Absence pravé radosti nás nutí si uvědomit svoje potřeby a zrekapitulovat si žebříček hodnot. Lidé si uvědomují víc a víc podstatu lidství. Co nás odlišuje od technologií, digitalizací, co nás dělá skutečnými lidskými bytostmi. Je to TVOŘIVOST – KREATIVITIA a potřeba ji sdílet s ostatními, radovat se z ní. Technologie umí kopírovat, napodobovat, imitovat, ale tvořit a vkládat do svého výtvoru svoje pocity, emoce, srdeční energie, to neumí. Potřeba vytvářet něco originálního, z čeho máme radost, se stává jakýmsi světlem, záchranným bodem na naší cestě udržení si lidskosti a sebehodnoty. Být originální, autentický ve svojí tvorbě to je skutečná výhra. To je ten pravý spouštěč, co duší rozzáří a vede ke světlu. Bortí pomyslné zdi vlastního vězení ve všedním životě plné úmorné práce, výkonu a stereotypu.
Je těžké tento spouštěč najít, pokud už jako děti jsme vyhasly příliš brzy a naskočily do procesu získávání co nejlepších studijních či jiných výsledků a místo spontánního kreativního dětství jsme přijaly svět dospělých. Žijeme v takové době, kdy největší metou je výkon a nejvyšší nasazení. V takto uhnané době člověk utíká od svých skutečných potřeb a nemá tušení o pravé podstatě svého plánu duše. Neví, co mu dělá radost, jaké talenty v sobě ukrývá. Nemá prostě čas a energii. A pokud se objeví volný čas, neví, co s ním a pro jistotu opět uteče k práci.
Po čase se ale řada lidí rozhodne změnit směr nebo alespoň zmírnit svůj hektický způsob života a hledat rozptýlení v kreativitě, kterou v sobě objevuje a krok po kroku probouzí. Dnes existuje řada zajímavých kreativních on-line kurzů, kdy v pohodlí domova si každý může zkusit téměř cokoliv. Nicméně i to po čase přestává stačit, osobní kontakt, sdílení s ostatními, fyzická přítomnost lektora a dalších účastníků kurzu přeci jen přináší blahodárné lidské energie sdílení, které my jako sociální bytosti tak potřebujeme pro svůj citový život.
Ať se doba technologií a práce z domova vyvíjí raketovou rychlostí sebevíc, potřebu lidské společnosti, sounáležitosti, sdílení nenahradí. Lidé potřebují tvořit, mít radost ze své kreativity, sdílet jí, podporovat se vzájemně a pokud v sobě tyto základní atributy lidství udupávají, po čase se nevyhnou tomu, že světélko lidskosti začne skomírat, dostavují se deprese, pocit marnosti, apatie, ztráta schopnosti radovat se. Narůstá potřeba antidepresiv, mnozí tyto stavy řeší lahvinkou či opiáty, což celý proces návratu ke svému světlu zbytečně komplikuje a prodlužuje.
I kdybychom si měli vymalovat obyčejnou omalovánku, zaskřehotat při řízení auta naši oblíbenou píseň, vyrobit si ze dřeva sošku nebo uplést si svoji první barevnou šálu, stojí to za strávený čas, který naše duše potřebuje, aby si připomněla, co nás dělá lidskou bytostí. TVOŘIVOST a hlavně RADOST Z TVOŘENÍ. Nejde o to být nejlepší, ale mít radost už jen z toho, že jsme něco vytvořili. My, s naší originální energií, autentičností. Neděláme to pro okolí, ale pro sebe.
Energie kreativity odpovídá oranžové barvě, druhé sakrální čakře a ta nám dodává pocit dobré nálady, je to lék na deprese, chmury, smutky. Tím, že zkoušíme nové možnosti, můžeme zjistit, že nás dovede nadchnout něco, co by nás nikdy nenapadlo. Zkusit si být truhlářem, nebo zrestaurovat starý kus nábytku, natečkovat si na plátno mandalu, vyrobit si z mozaiky zrcadlo či podnos, místo dortu vyrobit čokoládový dort či kytici, namalovat svůj první obraz podle čísel, vyrobit si svoje svíčky, naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Nabídka je dnes tak pestrá, stačí jen překonat svoje hranice pohodlnosti a začít zkoušet. Jednou to bude to ono, ta jiskra, co v nás zapálí nadšení, otevře nový svět, cestu ke svému světlu. Je třeba tento plamínek udržovat pro dobu, kdy budeme procházet náročnými zkouškami a optimismu ubude. Pro tyto chvíle už máme v sobě vybudovanou záchrannou síť. Víme, po čem sáhnout, kde hledat útočiště, kde očistit svůj splín. Je to náročnější cesta, která vyžaduje hledání a experimentování, ale určitě je to cesta zdravější a jasnější, než sahat po antidepresivech, alkoholu a jiných náhražkách, které proces nalezení svého světla jen zastírají. Období smutku a chmuru jsou tu mnohdy i proto, aby v nás utvrdila potřebu ukotvit si v sobě svoje světlo, které je třeba opečovávat a chránit, věnovat se mu. Vytvářet si svůj svět, kde jsme to skutečně my, lidé s veškerou schopností tvořit, nejen pracovní výkonné mašiny, které se snaží přežít hektický svět a splnit všechny úkoly.
Máte i Vy svůj plamínek tvořivosti, kterému dopřáváte svůj čas? Už jste objevili, v čem spočívá Vaše schopnost kreativity? Každý ji v sobě má, každá lidská bytost je schopná autentické tvořivé originální síly. Už jste ji v sobě objevili? Tíha a naléhavost doby volá, aby každý v sobě takový ostrůvek tvořivosti objevil, věděl o něm a měl se kam ukrýt v době, kdy je třeba překonat bouři. Jste na ni připraveni? Hledat pomoc venku je ošemetné. Těžké náročné časy přežijí jen ti silní jedinci, kteří mají svoji kotvu uvnitř, svůj přístav, který včas objevili a pečují o něj. Duševní zdraví není zadarmo, o duši je třeba pečovat zrovna tak, jako se staráte o svoje tělo, své bližní, svůj majetek. Ve výsledku věnovat se svému vnitřnímu světlu je ta nejdůležitější věc ze všech, neodkládejme ji na poslední místo ve svém nabitém kalendáři. Projíždíme pak životem bez záchranné brzdy a v momentu krize saháme po lécích a uháníme psychology, aniž bychom se celé ty roky sami sobě věnovali tak, jak naše duše potřebuje. Čím více je svět venku plný automatizace, digitalizace, techniky, tím více bychom měli dbát na udržení si svojí lidské podstaty, kreativity a radosti z ní. Tu nám žádná technika nevygeneruje, je to umělý svět a duše potřebuje cítit, tvořit a radovat se z toho. Dnešní svět je skrytou válkou na podstatu lidství. Každý z nás se tomu může postavit po svém právě tím, že nezapomene být sám člověkem, kreativní bytostí ve své lidské podobě, se svými chybami. Dokonalost je nelidská, chladná. Není snad lepší si namalovat svůj vlastní obraz než si vystavit dokonalou fotografii? Zkuste si to….. Držím palce!
Přehled všech příspěvků v mém blogu.
