V životě se každý z nás potýká se svými problémy, narážíme na překážky na naší cestě, nedaří se nám dosáhnout našeho vysněného cíle či trpíme tzv. rodovými zdravotními či psychickými problémy a nejjednodušší způsob je svoji nevolit nasměrovat na někoho ve svém okolí, nejlépe na svoje nejbližší. Málokdo z nás si uvědomuje, že na své cestě vývoje duše je přijetí vlastní zodpovědnosti snad to nejdůležitější téma. Dokud nepochopíme, že nikdy není nic náhoda a že vše má nějakou skrytou příčinu, souvislost a že my jsme aktivními tvůrci života a jsme to právě jen my a nikdo jiný, kdo nese osobní zodpovědnost za dané události a nesnáze, budeme opakovaně procházet utrpeními a pocity bezmoci a nespravedlnosti. V zoufalství či ve vzteku svoji nevoli energeticky směrovat proti svému okolí se nám opravdu nevyplatí, jelikož vše se zpátky vrací a svědčí o nepochopení podstaty života a nevědomosti zákonitostí, které náš život řídí.
V literatuře se často dočteme, že duše si předem vybírají svoje rodiče a ještě před svým porodem čili zhmotněním se do fyzického těla žijí v auře svých rodičů. Toto není pouze teorie či výmysl autorů různých esoterických článků či knih. Deset let si nechávám zpracovávat diagnostiky aury u různých jasnozřivých lidí a v mojí auře byla zaznamenána dětská duše ještě mnohem dříve, než došlo k otěhotnění. Věděla jsem předem, že do naší rodiny je přitahována další duše, která má u nás svůj úkol a dle zákonu stejnorodého si vybrala zrovna nás pro naplnění svého poslání. Jindy, ještě před tím, než jsem vůbec měla tušení o nějaké auře a principu fungování světa energií. jsem sama zažila silný moment, kdy jsem měla milisekundu na to, abych se rozhodla, zda otočím svůj život úplně naruby a počnu svoje prostřední dítě s novým partnerem a tím zahájím zcela novou životní etapu. Navázala jsem nečekaně velmi kratinkou, ale silnou komunikaci s duší, která se mne zeptala, zda si myslím, že zvládnu ji pozvat do svého života a ustát vše, co bude následovat. V ten kratičký moment jsem byla naprosto odpoutaná od všedních problémů a okamžitě jsem bez váhání odpověděla (ne nahlas, ale uvnitř sebe), že samozřejmě to zvládnu. Věděla jsem, že jsem komunikovala s ženou a nemusela jsem prosit lékaře o zjištění pohlaví dítěte, které se mi pak narodilo. Bylo mi jasné, že na cestě je žena. Při porodu mojí dcery mne okamžitě obestřela nádherná bílá energie, silná, padala na moje víčka, které jsem pod tím návalem neudržela a musela je zavřít. Porodník s úžasem prohlásil, že jsem okamžitě po porodu usnula, ale to nebyl spánek. Svým vnitřním zrakem jsem viděla, jak stojím v nádherném oslňujícím světle před obrovským zářivým srdcem v perleťových barvách, které jsem tu na Zemi nikdy neviděla. To mne uvítala duše ženy, která se mnou před devíti měsíci komunikovala a inkarnovala se jako moje právě narozená dcera. Díky těmto zkušenostem vím, že autoři tvrzení, že děti si vybírají svoje rodiče, je pravda a pomohlo mi to přijmout osobní zodpovědnost za vše, co se v mém životě následující roky odehrálo. Začala jsem události hodnotit jinak, dívat se na ně jiným pohledem.
Znáte jistě to laciné rčení – no ano, mám tu a tu nemoc, ale co se dá dělat, to je holt genetika. Moje rodiče tuto nemoc měli, jejich rodiče taky apod. Lékaři nás straší a navrhují očkování, operace, odstranění určitých částí či celých orgánů z těla. Klasickou medicínu západu nezajímá celostní přístup k problému. I když výjimky se naštěstí najdou. Podle zákonu stejnorodého se rodíme do takových rodin, které jsou naší charakteristice osobnosti nejblíže. Jejichž úkoly, které tu na Zemi mají splnit nějak souvisí s těmi našimi.
Jako příklad si vezměme otázku hranic, což je téma 3. čakry, síly osobnosti, naší vůle, prosazování se, často se tato energie objevuje i v loktech. Kdo má ostré lokty, umí se prosadit někdy až surovým egoistickým způsobem, kterým zraňuje svoje okolí. Někdo má tak silnou vůli či svoji vnitřní sílu, že si ani neuvědomuje, že zatlačuje svoje okolí, kde jsou lidé tišší, citlivější či v této oblasti slabší. Pokud naším úkolem je naučit se prosazovat, věřit si, máme se naučit vlastní sebeúctě, pak jsme často záměrně vehnáni do vztahů s lidmi, kteří naopak se prosazují tak silně, že jejich okolí se musí hodně snažit a vynaložit velké duševní úsilí si umět obhájit svoje. Rodíme se pak do rodin, kde jsme záměrně od začátku nuceni si uhájit svůj vlastní názor, svoje vlastní potřeby, svoji vlastní cestu. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Je to příprava na život v dospělosti, kdy naši původní rodinu opouštíme a naše lekce pokračují dál. Jsou o to těžší, pokud jsme ve svých vlastních rodinách se daného neuchopili. Sebelítost není na místě. Naopak je nutné uzřít důvod, proč zrovna já přitahuji lidi daného typu a pochopit, že to vše mne nutí změnit postoj a pracovat na sobě v dané oblasti.
Jako další příklad může posloužit oblast zdraví. Zdravotní problém vnímáme jako neštěstí, často nespravedlnost, ale přitom se můžeme dočíst, že zdravotní problém je svým způsobem dar. Dar od duše, která se nám ozývá a varuje nás, že jsme na špatné cestě, kudy není radno jít. Tak dlouho jsme ignorovali opakované signály, že nežijeme život způsobem tak, jak jsme si před naší inkarnaci naplánovali či jak je třeba v něm pokračovat za daných okolností. Zdravotní potíž je důrazné varování, signál, že v našich myšlenkách, postojích, slovech, jednání je něco zásadního špatně. Pokud ale vezmeme tišící lék či, vše řešíme jen operací, vymlouváme se na genetiku, tak ničeho nedosáhneme. Pokud se v rodu opakuje stále stejný zdravotní problém či velmi podobný, neznamená to, že my musíme zákonitě jemu propadnout také. Mělo by být naším úkolem pátrat, co spojuje dané postižené lidi našeho rodu, jaké myšlenky, postoje, jednání, frustrace, pocity selhání, nespokojenosti apod. Všimnout si pojítka, které je právě tou příčinou, kterou když odhalíme, můžeme postoj rodu přetransformovat a toto rodinné „prokletí“ sejmout. O duševních příčinách nemocí se napsalo už mnoho, ale přesto tak málo se praktikuje mezi lidmi a hlavně lékaři. Vždyť jednodušší je přeci říct, že genetika může za vše. Pasivní přístup ale nepřinese žádné ovoce, jen strach, zda dané zastihne i mne nebo naše děti apod. Mně osobně se osvědčila kniha „Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí“ (M. Hrabica) anebo knihy od Luis Hay, které doporučuji zájemcům v odkazech na duševní a duchovní příčiny nemocí na mém webu. Samozřejmě nemůžete vše od autorů brát jako dogma, ale oni směřují naše pátrání po příčinách velmi zdatně. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří chtějí odpověď na svůj problém okamžitě, bez vlastní práce a hledání. Vězme ale, že právě ta cesta hledání je to, co nás vede krok po kroku k poznání souvislostí a právě neustálé hledání nás posouvá víc a víc k prohlubování našich znalostí o duchovních zákonitostech fungování vesmíru, ve kterém žijeme. Kdo si myslí, že rychlou odpověď je možné si zaplatit a stačí jen vyhledat správného člověka, který už tyto souvislosti vidí či vnímá, je pošetilec. Každý z nás musí aktivně pátrat, aby si svým úsilím a přesvědčením otvíral další a další brány k vyššímu vědomí a poznání. Ostatní nám mohou na naší cestě hledajícího jen pomáhat přinést nějaký další dílek k pochopení výsledného celku, dodat nám inspiraci, ale nikdo nám nikdy nepřinese na stříbrném podnose jasné a rychlé odpovědi. Tak to nefunguje. Jsme tu proto, aby naše duše byla sama aktivní a procházela navyšováním svého vědomí tak, jako jsme na školách postupovaly z jedné třídy do vyšší.
Když dokážeme v sobě změnit postoj tím způsobem, že vše, co se nám v našem životě děje, od zdravotních problémů po problémy ve vztazích, nás vede k přijmutí vlastní zodpovědnosti, nikoliv k zrcadlení příčin na druhé lidi kolem sebe či zjednodušeně se vymlouvat na genetiku rodu, pak se nám zásadně změní pohled na vše kolem nás. Pochopíme, že jsme tvůrci našich životů od začátku do konce. Pokud ale tento postoj nezměníme a cítíme se oběťmi, pak naše životy řídí kdokoliv jiný, jen ne my sami.
Najděme odvahu a přijměme zodpovědnost za vše v našem životě a přestaňme plýtvat časem a obviňovat svoje okolí. Snažme se pochopit, že i v otázce zdraví, rodových dispozic je nad genetiku fyzickou nadřazena genetika duchovní, zákon stejnorodosti, aneb vrána k vráně sedá. Každý z nás může najít klíč k odemknutí tajné komnaty. Stačí se jen rozhodnout a naši průvodci nám budou sesílat nápovědy a vtahovat nás do takových situací, které nám mají pomoci uzřít podstatu každého problému. Jen je problém, že my často očekáváme jinou formu pomoci či nápovědy a to, co je skutečnou pomocí na naší cestě poznání, přehlížíme či nechceme vidět. Kéž by víc a víc lidí v sobě našlo odvahu se postavit ke všemu ve svém životě čelem, aktivně a s veškerou zodpovědností. Vše záleží na rozhodnutí každého z nás.
Přehled všech příspěvků v mém blogu.
