Projekce neboli zrcadlení se v našem životě projevuje tím, že naše vnitřní nastavení, které si plně mnohdy neuvědomujeme, se projektuje do našeho nejbližšího okolí. Skrýváme v sobě nastavení plné předsudků, zkušeností, různých slabin, o kterých ani netušíme a naši nejbližší je nám svým chováním oživují.
Představme si, že svět kolem nás si tvoříme sami. Uvnitř nás je náš vnitřní režisér s kamerou a ten nám ven do našeho nejbližšího okolí promítá film, který máme uvnitř. My jsme režiséři svého života, a i když všichni asi toužíme po harmonii, klidu, míru a pohodě, tak venku kolem nás se tak neděje, protože jsme se ještě nepodívali odvážně po pravdě dovnitř každého z nás. Leží tam řada nedořešených zranění, nepochopení, bolesti, neodpuštění, ošklivých činů třeba i ze zoufalství, a s tím vším se musíme postupně konfrontovat, pak teprve může nastat to, po čem toužíme.
Každá osoba kolem nás nese určité poselství, často i velmi nepříjemné, které má za úkol si položit otázku, proč zrovna mne jeho/její chování tak vadí, ubližuje, irituje? S každým člověkem kolem sebe si řešíme kus nevědomosti o sobě samotné(m). Každý vztah plní určitou funkci na naší cestě sebepoznání.
S někým si řešíme hranice a pokud nám to opravdu nejde, vyšší zákony nás vtáhnou hned do několika vztahů, mnohdy celoživotních, abychom už konečně v tomto životě našli odvahu si svoje hranice nejen vybudovat, ale i si je obhájit. Tlaky to bývají až nesnesitelné, ale když do té doby jsme nebyli schopni se zhostit tohoto nesnadného úkolu dobrovolně, musíme podstoupit tlak, který nás donutí. Přichází zátěžové zkoušky, zda jsme si novou dovednost už opravdu osvojili natolik, že se nám stala již přirozenou.
S jiným člověkem ze svého nejbližšího okolí jsme postaveni například do majetnického vztahu. Učíme se v něm svobodě, toleranci, odvaze stát si za svým a sami si klademe otázku, zda my sami v něčem až nezdravě neulpíváme po vlastnictví a kontrole. Často takové chování je typické pro lidi s nízkým sebevědomím ve vztazích, kteří mají snahu si své blízké držet pod svojí kontrolou a dokonalým přehledem. Jak jsme my sami na tom, když takového člověka jsme si do vztahu přitáhli?
Někdo vedle nás nám může zrcadlit náš předsudek vůči určité charakterové vlastnosti a jako naschvál se nám narodí takové dítě? Či se vdáme nebo oženíme do rodiny, kde takoví lidé jsou? Nebo náš kolega v práci zrovna disponuje takovým povahovým rysem, který nám leze doslova na nervy? Čím pohrdáme? Co nechceme přijmout? S čím se prostě musíme smířit, že i to je součástí tohoto světa a slouží k vývoji náš všech?
Během posledních 10 let, kdy jsem si nechávala vypracovávat diagnostiku aury, občas se u toho i vyjevila scéna z minulých inkarnací, jsem si sama na sobě potvrdila, že projekce neboli zrcadlení našeho vnitřního nastavení do vnějšího světa není jen laciná fráze, ale opravdu má svoje opodstatnění. To, čeho jsem si myslela, že bych schopná nebyla a vadilo mi na ostatních, to jsem prováděla v nějaké minulé inkarnaci i já sama. Jiné chování, které mne iritovalo u člověka kolem mne, pramenilo z hořkých zkušeností v minulých životech, kdy jsem právě následkem takových činů v minulosti velmi trpěla. Neuměla jsem se tomu vzepřít a lekce se opakovaly, dokud jsem nenašla odvahu se tomu všemu vzepřít. Svět mi zrcadlil potřebu chopit se své vnitřní síly. Nikdy nejsme obětí nějakého nešťastného vztahu, vždy je podmíněn a veden zákonitostí, že se po nás cosi chce. A to je změna, zejména změna v tom, abychom dostali odvahu podívat se do sebe pravdivě, nic si nenalhávat, nepropadat sebelítosti a uzřít to slabé místo, na které nás problémy ve vnějším světě neustále upozorňují. Najít příčinu naší bolesti. To je nejdůležitější první krok. Poté můžeme teprve správně si určit kroky k našemu přenastavení, změně, která může nastat úderem blesku, rychle a razantně nebo také může probíhat měsíce, roky, dekády, ale hlavní je, že vývoj probíhá.
Vše kolem nás jsme my sami, naše dílky rozdělené do různých lidí, kteří nás obklopují. Přesně řečeno naše minulost, se kterou se nechceme smířit, o které nechceme vědět. Lidi, které kolem nás obdivujeme, vzhlížíme k nim, často to je naše ručička kompasu, kam směřujeme, naše budoucnost, kým nejenže chceme být, ale kým pravděpodobně doopravdy jsme a musíme se ke svému vznešenějšímu nastavení vrátit. Pokud je náš vzor spíše negativního rázu, měli bychom se nad naším úmyslem, kým se chceme stát, zamyslet. Opravdu náš vzor je úspěšný manažer ve velké firmě kvůli kariéře a vyššímu příjmu? Opravdu je náš vzor slavný úspěšný sportovec s přehlídkou medailí? Nebo obdivujeme nádhernou top modelku s 50 kg? Či vysoce emancipovanou kariérně úspěšnou matku od více dětí? Měli bychom si zvědomit náš žebříček hodnot. Odpovídá dnešnímu trendu společnosti, kdy za úspěch se obecně chápe úspěch kariérní, prestiž a zisk nebo spíš uznáváte hodnoty ducha a to znamená úplně něco jiného – lidskost, rodinu, empatii, vzájemnou pomoc, hluboké a nejen povrchní vztahy na sociálních sítích. I naši přátelé zrcadlí právě takový žebříček hodnot, který v sobě nosíme. Můžeme si myslet, že uznáváme něco, co ve skutečnosti ale vůbec nežijeme. Rozhlédněme se po našich skutečných upřímných přátelích a na rovinu si řekněme, co výběr těchto lidí o nás samotných vypovídá?
Často utíkáme sami před sebou, i já jsem to tak měla. Hlavně nebýt o víkendu doma a co nejdříve vyrazit někam ven. O dovolených obrazit co nejvíce míst na naší krásné planetě. Ale kolik času v klidu strávíme sami se sebou, hledáme v sobě odpovědi, věnujeme se svým pocitům, tělesným projevům, dumáme nad souvislostmi, uděláme si na cestování do svého nitra vůbec čas? Žijeme v hektické době a ta nás odpojuje od naší pravé podstaty. Jak moc musíme bolestně narazit, aby nás vyšší síly zastavily s voláním o pomoc, že je třeba zhostit se toho pravého úkolu – poznat sama/sám sebe a rozklíčovat poselství nám neustále předkládaná právě přes svět, který nás obklopuje a který zároveň skrýváme uvnitř.
Přehled všech příspěvků v mém blogu.
