Strach z pravdy je v podstatě ten nejsilnější blok, který lidstvu brání při vzestupu do vyššího vědomí. Jsme zvyklí ve společnosti ostatních lidí nosit svoji masku a v horších případech ji neodkládáme ani sami před sebou. Schováváme se v davu v domněnce, že jsme součástí jeho síly, ale to je opět maska, jak si nepřiznat svoji zbabělost uzřít shnilé základy společnosti, které se bortí pod tíhou vyšších frekvencí odhalující surovou pravdu o manipulaci s lidstvem.
Začněme ale nedříve u sebe. Kolik z nás žen dokáže fungovat na veřejnosti bez makeupu? Strach z upřímnosti a pravdy není ale rozhodně jen ženská záležitost, týká se nás všech. Práce na sobě v prvé řadě vyžaduje odvahu uzřít sám sebe i v tom největším stínu. Představme si, že vše jsou jen energie, i naše myšlenky. Myšlenky je možné uzřít v jejich surové podobě, jejich frekvenci příslušící k určité barvě, je možné načíst jejich obsah, záměr. Jemnohmotný svět vnímá sebemenší informace a navíc vše funguje na zákonu přitažlivosti, takže svými myšlenkami si přitahujeme podobné. V dobách, kdy jsme fungovali na vyšším stupni vědomí, nebylo zábran vnímat a číst myšlenky druhých lidí. Jsme připraveni k takové otevřenosti? Kdyby si lidé plně uvědomili, že hrubohmotný svět je pouze klam v našich hlavách, ale že ve skutečnosti jsme součástí obrovského komplexu světa energií, kdy jemnohmotný svět prostupuje a obklopuje nás ze všech stran a my přes naše omezené smysly nejsme schopni ho jen dostatečně vnímat, kontrolovali bychom si pečlivěji svoje myšlenky, záměry, úsudky.
Naším kormidlem v životě by mělo být svědomí. Nespoléhat se na to, že co jiné oči nevidí, nikdo neví. Není to pravda. Vše, čím se v mysli zabýváme, nad čím přemýšlíme, co chystáme, co činíme, to vše je v energetickém zápisu naší aury či to vysíláme do svého okolí a je možné se s danou energií spojit napříč časoprostorem. Možná některým z Vás říká i pojem Akášická kronika. Takový vesmírný nepřetržitý Big Brother. Jsme schopní žít s tímto uvědoměním? Pokud tak horoucně usilujeme o vzestup vědomí, musíme být připraveni na to, že jsme takovým průhledným akváriem, kdy jeden uzří druhého v surové pravdě a takový se i přijme. Není to jednoduché si toto představit, že?
Cesta k naprosté upřímnosti, pravdomluvnosti, čistotě záměru a činů v souladu se svojí duší a svědomím není jednoduchá, ale dá se k ní postupně dopracovat. Vyžaduje to ale silný záměr a odvahu čelit pravdě … pravdě sám o sobě a o světě, ve kterém fungujeme. Už jste si někdy nechali vypracovat diagnostiku aury od jasnovidného člověka? Možná to je právě první krok pro Vaši racionální mysl, která prožije šok, když zjistí, že někdo dokáže bez jakékoliv námahy na dálku jen tak třetím okem uzřít Váš vlastní energetický systém, zaznamenat myšlenku, čin, komunikaci, kterou jste si například přivodili daný problém. Z takové upřímnosti mělo lidstvo vždy strach, alespoň v dobách po pádu z vyššího vědomí. (Nebo snad ještě věříte Darwinově teorii?) Hon na čarodějnice často znamenal likvidaci lidí s rozvinutými schopnostmi, které byly pro vládnoucí třídu nebezpečné, odhalovaly totiž pravdu. Pokud se ale lidstvo chce vyvíjet dál, stojí nekompromisně před volbou, zda se odvážně postaví pravdě o sobě a o systému, který podporuje.
V prvé řadě bychom měli začít sami u sebe. Monitorovat svoje myšlenky, jejich čistotu, zastavovat v zárodku nekalé či jinak negativní myšlenky. Vždy se chovat podle svého svědomí bez toho, zda nás někdo vidí či přistihne. Pamatujme, nikdy nejsme ani na vteřinu ve skutečnosti sami. Minimálně nás obklopují naši jemnohmotní průvodci, svědci každé minuty našeho života v každé inkarnaci. Snažme se být k sobě upřímní a zpytovat svoje svědomí, proč se nám dějí věci tak, jak se nám dějí. Proč trpíme určitou zdravotní indispozicí. Proč máme takového partnera. Proč chodíme do takové práce. Proč nás obklopují takoví přátelé. Proč nás iritují určité věci. Vše bez rozdílu apeluje na cosi v nás. NIKDY NIC NENÍ NÁHODA. Vnější svět reflektuje naše vnitřní nastavení, které nechceme přijmout a tak naší duši nezbývá, než to, co o sobě nechceme vědět, promítat nám do světa vnějšího jako to nepříjemné. Vyvíjí na nás tlak uzřít souvislosti, pochopit pravdu o sobě. Před svým stínem neutečeme. Jediné východisko je postavit se mu čelem a hledat souvislosti v sobě. Vyžaduje se po nás určité rozhodnutí, změna postoje, uvědomění si něčeho důležitého, prostě uzřít kus pravdy o sobě.
V souladu s hledáním pravdy o sobě se otvírá i nezbytná otázka pravdy o společnosti, ve které žijeme. Je jednoduché žít v systému, opřít se o něj a jít s davem, nevyčnívat, přijímat pasivně zformulované „pravdy“, které nám stovky a stovky let určují vybraní jedinci společnosti v souladu s vládnoucí skupinou. Nezapomeňme, že dějiny píší vítězové a v kontextu vývoje Země jsou to vítězové ne silou ducha, ale silou zbraní a kapitálu. Ve školách se učíme pasivně přijímat společenské „pravdy“ a nevzdorovat, nepátrat jinde. Naše mysl je formována nekreativním způsobem. Věda přebrala otěže nad lidskou intuicí a kreativitou. Lidstvo se řídí mnohem více rozumem než citem. Nevěříme už svým pocitům, intuice zakrněla, ani netušíme, jak vycítit pravdu od falše. Vše jen opíráme o „fakta“ na Googlu či o „zaručené zprávy“ z mainstreamových médií. Považujeme za „pravdu“ to, co nám je uměle vytvářeno a předkládáno s precizností. Nechceme si uvědomit, že jsme jen loutky ve velkém divadle a že na režiséra nedohlédneme. Dokud se spokojíme s tím, že se budeme na tomto divadle podílet svojí zbabělostí a nevědomostí i nadále, nebudeme prožívat plnohodnotný život v souladu se svojí duší, protože přirozeností duše je růst, vrátit se ke svému původu, ke svému Zdroji a to vynakládá projít si cestu duševního a duchovního růstu. Bez odvahy čelit pravdě tento růst není možný. Zdravotní a duševní problémy budou lidstvo stíhat ve větší a větší míře stoupající rychlostí, jelikož vesmír vyžaduje od nás probuzení, stoupající frekvence naráží v každém z nás na nesoulad našeho nastavení s přirozeností naší duše. A svoji duši můžeme v sobě nalézt a dovolit ji vzkvétat, jen když se nebudeme pravdy bát. Ke Zdroji se musíme vrátit všichni a je jen otázkou času, kdy každého z nás ten tlak dožene ke změně postoje. Ušetříme si trápení a bolest, pokud se rozhodneme sami a sebereme odvahu sundat si filtry, otevřít mysl, zrak, svoji vnímavost, naslouchat, neodsuzovat, kriticky myslet a to vše v souladu se svými pocity a hledat svoje vnitřní vedení. Ne vedení cizí, přes další osobu, ale skutečně jen svoje vlastní vedení, to nás dovede zpět, kým skutečně jsme a kam patříme.
Přehled všech příspěvků v mém blogu.
