V průběhu svého života vědomě či nevědomě jednáme podle určitého žebříčku životních hodnot, které nám nejdříve vštěpují naši rodiče. V průběhu dospívání pod vlivem širšího okolí můžeme svůj hodnotový systém měnit a v dospělosti ho můžeme i zcela přehodnotit. V mládí, kdy toužíme užít si svět a vše, co nám život může nabídnout, vypadá náš žebříček hodnot jinak, než když se stáváme rodiči zodpovědnými za své děti, rodinné zázemí atd. V tu dobu zřejmě dochází k nejvýznamnějšímu přeskupení našich životních priorit, naše individuální ego ustupuje a do popředí se dostávají jiné hodnoty související s rodinou, dětmi. Do života nám přichází krizová období, která nás nutí si náš hodnotový systém znovu projít, zrevidovat a případně změnit. Vyšší síly snažící se o náš duchovní vývoj nás mnohdy tlačí do kouta, odkud není úniku, dokud si neuvědomíme, co je pro nás opravdu důležité a co už méně.
Mnozí z nás si naštěstí už uvědomují, že nežijeme zde na Zemi jen pro to, abychom vystudovali nejlepší školy, pracovně se strhali v honbě za výkonem, pracovním oceněním a uznáním, pochlubili se nejdelším seznamem procestovaných zemí, postavili dům a splatili hypotéku, počali a vychovali děti a umřeli. Naše podstata je duchovní, jsme energie, duše v lidských tělech, které se přišli učit, rozšiřovat si své vědomí, vrátit se ke své pravé podstatě. Proto se tolik mluví o probuzených či neprobuzených lidech. Lidé se opravdu „probouzí“, uvědomují si, že ve školách nás nic neučí o naší pravé podstatě. Toto hledání se v podstatě stává naší vlastní celoživotní cestou. Procházíme životními událostmi tak, abychom se dozvěděli pravdu o sobě a pochopili, co je třeba v nás samotných změnit, aby se naše duše vyléčila ze svých i velmi dávných zranění a nesprávných postojů a nabyla tak znovu svoji původní sílu a propojení s pravdou podstatou existence. Naše Vyšší Já nás vede dlouhou cestou krok po kroku a jediný způsob, jak můžeme úspěšně procházet životem, je sestavit si tak hluboký žebříček životních hodnot, kterého je možné se držet i v těch nejtěžších dobách. Stát se tak někým, kdo se drží stromu s pevnými hlubokými kořeny, může se o něj opravdu opřít a přečkat i tu nejtěžší bouři. Ten strom s pevnými kořeny musí být v nás samotných, ne ve vnějším světě. Vnější svět většinou žije podle takových hodnot, které nás odvádějí od nás samých, od naší pravé podstaty. Co je hodnotné pro mne, může být naprosto druhořadé pro ostatní a naopak. Pro někoho je tou pravou hodnotou luxus, pro jiného pokora.
Dokud se řídíme falešnými hodnotami, které neprospívají vývoji naší duše, nemůžeme se dlouhodobě cítit vnitřně naplnění a šťastní. Duše je vždy nekompromisní barometr našeho vnitřního stavu. Nedá se podplatit penězi ani akademickými tituly, drahými auty či kariérním úspěchem. Naše děti a bližní na nás nebudou vzpomínat podle dosažených úspěchů ve vnějším světě, ale jak se vedle nás cítili, jakou energií jsme na ně působili, jakým jsme byli člověkem, jakými hodnotami jsme žili.
Pro mne osobně se tou nejvyšší životní prioritou stalo přiblížit se co nejvíce svojí duchovní podstatě, najít tu, kterou opravdu ve svém nitru jsem, spojit se se svým Vyšším Já a vyšší moudrostí. Pro jiné je to pocit uznání, získání nejvhodnějšího životního partnera či být nejlepším sportovcem. Jaká je Vaše nejvyšší životní priorita? Pokud si na tuto otázku upřímně odpovíme, můžeme začít náš život vnímat jinak. Fakt, zda jsme si svoji prioritu zvolili opravdu vhodně, poznáme tak, že v momentu, kdy daného cíle jakoby dosáhneme, ucítíme maximální uspokojení. Pokud ne a místo něj se dostaví prázdnota, hnali jsme se za falešnou hodnotou a duše požaduje něco jiného. Pokud jsou naše životní priority nehmatatelné, např. naší nejvyšší prioritou může být za každou cenu býti upřímně pravdivým, pak při každé zkoušce, kdy se navzdory tlaku opravdu zachováme pravdivě a upřímně, ucítíme úlevu a pocit radosti, že jsme neuhnuli a neselhali. Právě takovými zkouškami získáváme sebeúctu, sebehodnotu. Nepotřebujeme k tomu nikoho z venku, aby nás ohodnotil, my sami víme, že jsme se dokázali řídit tím, co jsme si stanovili jako náš životní pilíř.
Ve společnosti se často hodnotí člověk podle toho, co v životě dokázal v zaměstnání, kam to dotáhl, jak se finančně zajistil, co vše vystudoval, jaké projekty zrealizoval. Jenže až bude naše duše opouštět tento svět hmoty, nebude náš život hodnocen podle těchto lidských měřítek. Hodnotový systém vývoje duše se mnohdy velmi výrazně liší od toho, který je veřejně hojně přijímán mezi lidmi. Z vyššího pohledu svůj život prožil mnohem hodnotněji obyčejný neznámý muž, který na své životní pouti našel sám sebe, pomáhal druhým, nenabyl žádného velkého majetku a postavení, ale soucítil a pomáhal dětem, zvířatům, slabým. Nebo obyčejná pedikérka, která v domovech důchodců a pečovatelských domech pečuje o bolavé nohy stařenek a starců, s respektem a úctou jim naslouchá, přináší jim do jejich osamělého života světlo, povzbuzení a věnuje jim svůj čas a péči. Lidskost a otevřené srdce představují pro duchovní svět mnohem vyšší hodnotu, než jsou současně nastavená měřítka uznání a ohodnocení ve společnosti.
Náš hodnotový systém určuje, kudy se náš život bude odvíjet. Jakými zkouškami budeme procházet, abychom si na nich odzkoušeli, nakolik jim naše postoje a jednání odpovídá, zda se opravdu můžeme o ně opřít i pod tím největším tlakem a zda nás vedou k vnitřnímu pocitu naplnění.
Nechme naši duši volat po změně našeho žebříčku hodnot, pokud je třeba. Pocity frustrace, nenaplnění mohou být právě SOS signály naší duše, která po nás vyžaduje přeskupení stávajícího hodnotového žebříčku, hledání těch pravých hodnot pro nás. Pokud se uchýlíme k prostředkům, jak tato volání tlumit, k alkoholu, vyššímu pracovnímu nasazení, antidepresivům, volíme tak útěk před nastavením si zrcadla, co doopravdy naše duše potřebuje. Mnohdy to víme a bojíme se změn v našem životě, ale bez odvahy a rozhodnutí jednat podle svých nutných životních priorit, nám to neprojde. Duše se bude ozývat i jinými prostředky, např. zdravotními problémy, anebo ji zcela utlumíme natolik, že s ní ztratíme nadobro spojení. Připravíme se tak o to nejcennější, co nám bylo dáno.
Neztraťme drahocenné spojení se svojí duší, respektujme ji. Neprodávejme svoji duši falešným hodnotám. Máme v sobě dar od Boha, o který máme pečovat s tou největší láskou a zodpovědností, s respektem a sebeúctou, navzdory všemu, co se kolem nás odehrává.
Přehled všech příspěvků v mém blogu.
